Akiko

31. května 2012 v 15:24 | Fire |  Vlci v Silmagii

Akiko
3
roky a 5 měsíců
Samice
Voda
Speciální magie:Tkáč Snů
Popis
Tato magie dává Akiko umění tkát sny. To znamená, že dokáže spícím vlkům do mysly vkládat věci, které chce aby viděli. Může tím se spícími nebo omráčenými vlky "mluvit" na snové úrovni a zároveň se dokáže podívat o čem se jinému vlkovi zdá. Naopak kvůli této magii se Akiko samotné zdají noční můry, kterých se nedokáže zbavit. Taková je cena za tuto magii. Dostat se na snovou úrovni je pro Aki snadná, až téměř přirozená vlastnost, ale naopak dostat se z ní stojí značné přemáhání a energie.

Zatím žádný
---
---
---

Dovednosti
Rychlost: 7
Síla: 4
Vytrvalost: 2
Lov: 7

Ochránce


Na první pohled je na ní poznat podle pohybů a jednání s ostatními, že neholduje velkým skupinám a raději se drží dále, aby nemusela být středem pozornosti. Je pokorná k autoritám a k výše postaveným jedincům, ale pokud si myslí, že je něco špatně, nebojí se svůj názor sdělit a diskutovat o tom. Většinou jí nikdo neslyší přijít ani odejít, pokud to ona sama nechce. Říkává, že jí v tom pomáhají sami stíny lesa.

Na ostatní působí tajemně a odtažitě, ale když se s ní pokoušejí sblížit, je laskavá a milá, protože si nikde nechce udělat nepřátelé. Přesto je jen málo vlků, které může nazvat přáteli. Získat si její důvěru trvá dlouho, ale stojí to za to. Protože Akiko za přítele objetuje život kdykoliv a kdekoliv. Je na ní vždy spolehnutí.
Takto působí na ostatní vlky, ale doopravdy je nesmělá, plachá a nejistá. Raději se podřídí, než aby musela nést zodpovědnost. Bojí se totiž, že všechny sklame. Bojí se tak vlastních chyb, že se raději drží zpátky. Přesto se v krizových situací rozhoduje rychle a správně, i když o tom později pochybuje. Smečka jí nevadí, není samotář, ale někdy potřebuje být sama a v klidu přemýšlet.
Radost jí dělá radost ostaních. Pokud je někdo smutný, snaží seho utišit a vždy se zastane slabších.
Na měsíc vyje vždy sama a ráda se prochází noční krajinou, protože toho moc nenaspí. Většinou usíná poslední a probouzí se jako první, její tělo si na to už zvyklo a tak z toho není unavená ani jakkoliv oslabená. Ve většině případech je velmi přizpůsobivá.
Upřednostňuje dobro ostatních před svým vlastním a snaží se utišit veškeré vnitřní spory ve smečce.
Akiko je opatrná jak ve vztazích k ostatním vlkům, tak v lovu a stopování. Než něco řekne nebo udělá, rozmyslí si to, ale občas se nechá rozhodit ostatními. Pak řekne něco, co by říci neměla a stydí se za to.
Navzdory své tiché a uzavřené povaze má velmi ráda lilie, lesy a vodu. Naopak nedokáže nic a nikoho nenávidět, protože na všem se snaží najít něco dobrého a tak je i trochu naivní.
Velmi ráda zpívá a miluje svůj živel, vodu. Má vynikající čich, kterým ucítí zvěř na kilometry daleko a podle pachu dokáže i určit počet dříve, než většina ostatních vlků pach zachytí. Akiko nemá ráda teplo, protože se jí v něm hůře soustředí a přemýšlí. Naopak zimu má velmi ráda, neboť jí pročistí mysl.

Ležela na svěží zelené trávě na břehu potoka. Vyčerpaná, ale původní zoufalství a vztek už pominuli a jejich místo nahradil smutek a bezmoc. Všechno se událo tak rychle. Ležela bez jediného pohybu a nechala svou mysl ubíhat, jako ubíhala voda kolem. Nechtěla na to myslet, ale musela. Znáte období, když se musíte zastavit a převyprávět si vše, co
jste prožili? Tak to bylo ono.Svěží vzduch, barevné květiny a vysoká lechtavá tráva. To byla věc, kterou neznala. V malé kleci s šedými mřížemi, miskou na vodu a na jídlo, přehozená černou plachtou, která bránila rannímu slunci vniknout dovnitř. Tak se každý den probouzela. To, že je ráno, poznala jen díky malé dírce v plachtě a stále se zvyšujícímu rámusu kolem. Ostatní zvířata se probouzeli také. Věděla, že za chvíli přijdou páni, sundají tu plachtu a pak se bude muset zesměšňovat a drásat svojí čest na malé kousky. Jako každý den. Ty směšné růžové obličeje, které se na ní dívají, křičí a smějou se. Jak jen měla chuť rozdrápat jejich výsměšné tváře. Jediné co jí v tom bránilo byla mříž a páni s dlouhými biči v ruce. Jejich zásah bolel, to si pamatovala moc dobře, a proto se nikdy nikdo nepokusil jim vzdorovat. Byli to páni, oni měli vždy pravdu, i když jí neměli. Musela je poslouchat, ať chtěla, nebo ne. Bez jediného zavrčení je musela poslouchat a předvádět se v kruhové místnosti z barevných látek, kde bylo růžových obličejů ještě více a stejně tak i hluku. Každý den to samé. To byl celý její život, ale snila o něčem jiném. Zbožňovala příběhy o přírodě, které jí vyprávěl starý hnědý vlk z vedlejší klece. Jmenoval se Thanes a zdraví měl dosti chatrné. Říkával, že jen vzpomínky na svobodu ho stále drží naživu a že doufá, že se tam jednou vrátí. Ven. Do lesů, do hor, k potokům, k veverkám, k losům,... Vždy pozorně naslouchala jeho příběhům a snila o tom, že tam jednou bude moci smět. A ty sny jí pomáhaly žít.
Jednou v noci někdo pomalu sundal plachtu z její klece. Akiko byla překvapená a naštvaná, noc byla jediná chvíle, kdy měla soukromí, a oni jí už i to chtějí vzít. Začala vrčet, ale když uviděla cizí laskavý obličej zarazila se. To nebyl nikdo z pánů. Byla zmatená. Pak na ní něčím zamířil a ona ucítila štípnutí v levém boku. Pak se svět začal točit a následně zčernal.
Probudila se a cítila, že jí něco lechtá. Pomalu otevřela oči a pak vyskočila vyděšeně na nohy. Srdce jí tlouklo, jako by mělo prasknout. Rozhlédla se kolem sebe. Žádná klec, žádná plachta. Stála na něčem, v čem poznala podle příběhů Thanese, trávu. Kolem ní byly stromy, květiny, voda. Vše o čem kdy snila. Rozběhla se jak nejrychleji dokázala a radostně si při tom poskakovala. Byla tak unesená, že málem narazila do vysoké pískově zbarvené zdi. Akiko něco začala tušit. Vydala se tedy podél zdi a podezření se jí potvrdilo. Nebyla volná, byla stále v kleci. Sice větší a krásnější, ale stále to byla klec a ona nebyla volná. Samodřejmě, byla to změna a bylo jí dobře, ale ona si přála více. Žádné zdi, svobodu. Nikdo jiný tu nebyl.
A tak žila v té honosné kleci. Každý den jí lidé v zeleném oblečení nosili jídlo. Když chtěla, mohla spát, pít nebo se vykoupat v rybníčku. Ale Akiko byla stále smutná. Jako když člověk nikdy není spokojen s tím co má a chce více, i ona toužila po úplné svobodě. Několikrát se pokoušela zeď přeskočit, ale i když se odrazila nejvíc jak mohla, vždy jí kus zbýval. V dálce cítila různé pachy. Ale byly moc vzdálené a ona je nedokázala zachytit a rozpoznat. Tehdy poprvé poznala svojí magii.
Jednoho chladného rána dostala Akiko nápad. Přišla ke zdi v místech, kde byla nejužší. Několik měsíců pak svou magií vody omílala zeď, dokud se nedostala na druhou stranu. Když se jí tak povedlo, rozeběhla se a ani se neohlédla.
Nějak nikdy nepřemýšlela, co bude jestli se dostane ven. Vždy myslela že je to ráj. Ale opak byl pravdou. Byla zima, byla vyčerpaná a měla hlad. Navíc začalo sněžit. Už byla na pokraji sil, jen ležela v čerstvé bílé pokrývce sněhu. Ani ten dříve neznala. Čekala na svůj konec. Ale místo něj přišel někdo jiný. Než omdlela na vyčerpání ještě nad sebou uviděla ustaraný obličej šedé vlčice. Pak byla zase tma.
Jak to bylo dál? Surin, tak se jmenovala ta vlčice, jí zavedla ke své smečce, která jí ne moc ochotně přijala. Tak Akiko poznala jiné vlky než starého hnědého vlka Thanese. Postupně jí smečka přijala a celkem oblíbila i když Akiko se držela zpátky a raději se zdržovala dále ode smečky. Smečka jí naučila jak lovit, jak ovládat svou magii a všechno ostatní, co bylo potřebné k přežití.
Tato smečka byla velmi opatrná, protože v tomto lese byli teprve krátkou dobu. Tak měl úplně každý ve smečce, až na vlčata a jejich matky, hlídku po dvojicích. Aby byli síly vždy vyrovnané, hlídkoval vždy nejobratnější s nejsilnějším, nejchytřejší s nejagresivnějším,... Tak to vyšlo tak, že na Akiko vyšel Alfa smečky, protože ještě nebyla vůbec zkušená a ne všichni jí plně věřili. Alfa byl velký a mohutný vlk s světle šedou srstí, jehož magií byl oheň. Přes svojí velikost byl i rychlý, ale hlavně byl chytrý. Dokonalý vůdce, který dobře vedl svou smečku. Akiko ho za to obdivovala.
Jednou, při jejich večerní hlídce, jí chvilku před koncem poslal zpět ke smečce se slovy, že už to zvládne sám. Akiko byla překvapená, ale proti slovu Alfa nic neřekla a vrátila se zpět ke smečce. Když pak šla druhá hlídka vůdce vystřídat, Akiko už spala. Probudila jí Surin a byla vyděšená. Zavrčela na Akiko aby za ní rychle běžela. Akiko byla sice překvapená, ale poslechla jí, protože jí nikdy neviděla tak rozrušenou. Běžela za ní do hlubší části lesa až najednou Surin zastavila. Vypadala nervózně a stále větřila. Akiko se jí zeptala, co se děje. Surin zavrtěla hlavou a řekla jí, že byl nalezen Alfa mrtev, roztrhán vlkem, a že z toho byla obviněna Akiko. Při těch slovech se zděsila. Zasáhla jí jak smrt Alfa, tak zaslepenost smečky. Je přece jasné, že by vůdce zabít nedokázala. Někde uvnitř smečky je intrikář, který taká za nitky a ovlivňuje ostatní. Pak obě vlčice ucítily pach přibližujících se vlků. Surin na ní zavrčela aby utekla a když Akiko řekla, že bez ní nepůjde, vrhla se na ní kousla jí. Akiko rychle uskočila a dala se na útěk. Po chvilce za sebou zaslechla štěkot a vrčení a následné známé zakňučení Surin. Poslední zvuk, který od ní slyšela. Na chvilku se zastavila a chtěla se vrátit, ale pak se přemohla a běžela dál. Přes slzy na cestu neviděla. Běžela dlouho a nevnímala únavu. Až nakonec padla do trávy na břehu řeky.
"Tak to je ono. Můj život v kterém mi hrál hlavní roli většinou někdo jiný. " Pomyslela si Akiko. "Od teď to budu já, pro Surin" Vstane jistě na nohy se vztyčenou hlavou, připravená čelit všemu, co jí osud do cesty postaví.









 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akiko KuraiTsuki Akiko KuraiTsuki | E-mail | Web | 1. června 2012 v 16:06 | Reagovat

Dovednosti:
Rychlost:7
Síla:4
Vytrvalost:2
Lov:7

2 Fire Fire | 1. června 2012 v 16:24 | Reagovat

Dobře,už to tam máš.

3 starel starel | 2. června 2012 v 12:32 | Reagovat

A jenomk tomu, že jsi řákala že kopíruji vzhled,pes mojí mámy vypadá jako ten můj vlk,akorát to je voříšek

4 Starel Starel | 2. června 2012 v 16:25 | Reagovat

Promiň za to podezření z kopírování.Moc se omlouvám, nechtěla jsem kopírovat.

5 Akiko KuraiTsuki Akiko KuraiTsuki | E-mail | Web | 2. června 2012 v 20:47 | Reagovat

[4]: Já jsem to nemyslela jako kopírování. Je dost možné že toto zbarvení vlka napadne více lidí. Já jsem si ho vybrala, protože se k Akiko hodí, ale to neznamená že když má někdo stejné zbarvení, že kopíruje.
Promiň jestli to tak vyznělo. Nebylo to tak myšleno.

6 Akiko KuraiTsuki Akiko KuraiTsuki | E-mail | Web | 2. června 2012 v 22:18 | Reagovat

[2]: ehm... věk má být 3roky a 5měsíců. Takhle bych ani nebyla dospělá :D

7 Starel Starel | 3. června 2012 v 10:10 | Reagovat

[5]: V pořádku, já se omlouvám. Mě se to zbarvení moc líbí, pejsek, kterého si mamka vzala z útulku je totiž hodně podobný. :)

8 Starel Starel | 3. června 2012 v 10:26 | Reagovat

Ahoj Akiko. Jak se máš? Máš účet na howrse?

9 Fire Fire | 3. června 2012 v 12:01 | Reagovat

Ehm..Starel..Tady není žádný Chat..

10 Starel Starel | 3. června 2012 v 12:41 | Reagovat

Omlouvám se, to se zase na počítač dostala má sestra, moje vina
Píše různé blbosti a třeba na howrse prodává moje koně

11 Fire Fire | 3. června 2012 v 17:13 | Reagovat

hmpf aha a Starel,ty vůbec nehraješ na RPG chatu..Pak se nediv,že nedostaneš speciální zbarvení a magii..

12 Akiko KuraiTsuki Akiko KuraiTsuki | E-mail | Web | 3. června 2012 v 19:28 | Reagovat

[11]: Mohla bys mi změnit ten věk na 3roky 5měsíců?

[8]: Jo, jsem Wlcky. Ale moc tam nechodím.

13 Akiko KuraiTsuki Akiko KuraiTsuki | E-mail | Web | 13. června 2012 v 20:56 | Reagovat

Mohla bys mi změnit postavení ve smečce na Beta? ale nějak doplnit že z té bývalé smečky...

14 Fire Fire | 14. června 2012 v 10:35 | Reagovat

Jasně...Ale já vůbec nevím,jak se ta smečka vůbec jmenovala..

15 Akiko KuraiTsuki Akiko KuraiTsuki | E-mail | Web | 15. června 2012 v 16:43 | Reagovat

[13]:  to taky nevím. Byly jsme prostě Magicwolf-pack

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama