Květen 2012

Tertoody

31. května 2012 v 22:02 | Fire |  Vlci v Silmagii

Tertoody
4 roky
Samec
Voda
Xena,Diego,Sam,Fire
Zatím žádná
kappa
---
Dovednosti
Rychlost: 5
Síla: 5
Vytrvalost: 5
Lov: 5

Ochránce


Na první pohled by jste sami posoudili,že vypadá namyšleně,nafoukaně,neslušný a neukázněný vlk.
Ale uvnitř je to velmi sipatický,přátelský,důvtipný,vážný a dobrodružně založený vlk.
Tertoody se dosti předvádí před vlčicema.
K jeho stylu předvádění patří ukázování svého svalnatého propracovaného těla a ukazování všeljakých kousků.
Strašně rád relaxuje,což je vyhřívání svého kožichu na sluníčku a pozorování západu slunce.
Zbožnůje všeljaké hrátky ve vodě a hlavně potápnění a pozorování podvodního života.
Rád se proběhne v lese mezi stromy.
Nenávidí ironii u ostatních vlků.
Vždy ho fascinovali hvězdy na odloze,které se v Silmagii dosti často na noční obloze objevují.

Narodil jsem se hned po bratrovi,kterému dali jméno Fire.
Po několika týdnech,což jsme konečně otevřeli svá očka,jsem si začal hrát a
dovádět se sourozenci.
Byl pátek 13. ,což nebylo zrovna krásné datum.
Bylo kolem patnácté hodiny odpoledne a já jsem si hrál se sourozenci.
Když v tu náhle jsem uslyšel šramot a šumění v nedalekém keři.
Nejříve jsem na keř nechápavě zahleděl a mírně jsem naklonil hlavu na stranu,ale pak jsem zděšeně utekl do jeskyně a zalezl jsem do nejtemnějšího koutku,který se v jeskyni nacházel.
Zacpal jsem si tlapkami uši,schoulil jsem se do klubíčka,zavřel oči a v duchu jsem si zpíval písničku,kterou nám matka zpívávala,když jsme byly ještě malá prťata.
Po několika hodinách jsem vylezl z jeskyně a to,co jsem venku uviděl,tak z toho jsem málem omdlel.
Viděl jsem jen mrtvá,zohavěná těla,která ležela na krví prolité trávě a mé sourozence,kteří hledí na Vlkodlaka,který se na ně díval.
Když Vlkodlak odešel,přiklusal jsem k sourozencům.
Pak jsem jen uslyšel hlas Fire,který nám zdělil.
"Takhle to dál nejde.Musíme se o sebe postarat a hlavně musíme stát při sobě."
Po třech letech,co jsme byly všichni pohromadě,nám Fire zdělil,že je čas.
Že je čas na to,aby si šel každý svou cestou.
Po dlouhém putování jsem narazil na Angorskou smečku,ve které byl alfa můj milovaný bratr Fire.
Zeptal jsem se ho,jestli se můžu stát členem smečky a on jen pokývnul a řekl.
"Ano můžeš."




Speciální zbarvení a speciální magie

31. května 2012 v 19:19 | Fire |  Svět Silmagie

Speciální zbarvení
Tak a je to tu.
Budou se rozdávat specilání vzhledy.
Tady jsou napsaná jména vlků,kteří ho dostanou
Akiko
(protože byla často aktivní)
Samael
(byl často aktivní)
Rain
(Je alfa)
Tertoody
(ještě sice není registrovaný,ale je to můj bratranec,
a také to bude můj bratr.)
postupně ještě budou přibývat.

Speciální magie
Spešl magie je vlastně přídavek ke zbarvení.
(ke spec.magii patří třeba,Iluze,myšlenky atd.:
Budete mít vlastně 2 magie:živel a spec.magii)
zde jsou jména
Akiko
Fire
Skayleen
Tertoody
Rain
Samael
jakékoliv dotazy pište do komentů


Akiko

31. května 2012 v 15:24 | Fire |  Vlci v Silmagii

Akiko
3
roky a 5 měsíců
Samice
Voda
Speciální magie:Tkáč Snů
Popis
Tato magie dává Akiko umění tkát sny. To znamená, že dokáže spícím vlkům do mysly vkládat věci, které chce aby viděli. Může tím se spícími nebo omráčenými vlky "mluvit" na snové úrovni a zároveň se dokáže podívat o čem se jinému vlkovi zdá. Naopak kvůli této magii se Akiko samotné zdají noční můry, kterých se nedokáže zbavit. Taková je cena za tuto magii. Dostat se na snovou úrovni je pro Aki snadná, až téměř přirozená vlastnost, ale naopak dostat se z ní stojí značné přemáhání a energie.

Zatím žádný
---
---
---

Dovednosti
Rychlost: 7
Síla: 4
Vytrvalost: 2
Lov: 7

Ochránce


Na první pohled je na ní poznat podle pohybů a jednání s ostatními, že neholduje velkým skupinám a raději se drží dále, aby nemusela být středem pozornosti. Je pokorná k autoritám a k výše postaveným jedincům, ale pokud si myslí, že je něco špatně, nebojí se svůj názor sdělit a diskutovat o tom. Většinou jí nikdo neslyší přijít ani odejít, pokud to ona sama nechce. Říkává, že jí v tom pomáhají sami stíny lesa.

Na ostatní působí tajemně a odtažitě, ale když se s ní pokoušejí sblížit, je laskavá a milá, protože si nikde nechce udělat nepřátelé. Přesto je jen málo vlků, které může nazvat přáteli. Získat si její důvěru trvá dlouho, ale stojí to za to. Protože Akiko za přítele objetuje život kdykoliv a kdekoliv. Je na ní vždy spolehnutí.
Takto působí na ostatní vlky, ale doopravdy je nesmělá, plachá a nejistá. Raději se podřídí, než aby musela nést zodpovědnost. Bojí se totiž, že všechny sklame. Bojí se tak vlastních chyb, že se raději drží zpátky. Přesto se v krizových situací rozhoduje rychle a správně, i když o tom později pochybuje. Smečka jí nevadí, není samotář, ale někdy potřebuje být sama a v klidu přemýšlet.
Radost jí dělá radost ostaních. Pokud je někdo smutný, snaží seho utišit a vždy se zastane slabších.
Na měsíc vyje vždy sama a ráda se prochází noční krajinou, protože toho moc nenaspí. Většinou usíná poslední a probouzí se jako první, její tělo si na to už zvyklo a tak z toho není unavená ani jakkoliv oslabená. Ve většině případech je velmi přizpůsobivá.
Upřednostňuje dobro ostatních před svým vlastním a snaží se utišit veškeré vnitřní spory ve smečce.
Akiko je opatrná jak ve vztazích k ostatním vlkům, tak v lovu a stopování. Než něco řekne nebo udělá, rozmyslí si to, ale občas se nechá rozhodit ostatními. Pak řekne něco, co by říci neměla a stydí se za to.
Navzdory své tiché a uzavřené povaze má velmi ráda lilie, lesy a vodu. Naopak nedokáže nic a nikoho nenávidět, protože na všem se snaží najít něco dobrého a tak je i trochu naivní.
Velmi ráda zpívá a miluje svůj živel, vodu. Má vynikající čich, kterým ucítí zvěř na kilometry daleko a podle pachu dokáže i určit počet dříve, než většina ostatních vlků pach zachytí. Akiko nemá ráda teplo, protože se jí v něm hůře soustředí a přemýšlí. Naopak zimu má velmi ráda, neboť jí pročistí mysl.

Ležela na svěží zelené trávě na břehu potoka. Vyčerpaná, ale původní zoufalství a vztek už pominuli a jejich místo nahradil smutek a bezmoc. Všechno se událo tak rychle. Ležela bez jediného pohybu a nechala svou mysl ubíhat, jako ubíhala voda kolem. Nechtěla na to myslet, ale musela. Znáte období, když se musíte zastavit a převyprávět si vše, co
jste prožili? Tak to bylo ono.Svěží vzduch, barevné květiny a vysoká lechtavá tráva. To byla věc, kterou neznala. V malé kleci s šedými mřížemi, miskou na vodu a na jídlo, přehozená černou plachtou, která bránila rannímu slunci vniknout dovnitř. Tak se každý den probouzela. To, že je ráno, poznala jen díky malé dírce v plachtě a stále se zvyšujícímu rámusu kolem. Ostatní zvířata se probouzeli také. Věděla, že za chvíli přijdou páni, sundají tu plachtu a pak se bude muset zesměšňovat a drásat svojí čest na malé kousky. Jako každý den. Ty směšné růžové obličeje, které se na ní dívají, křičí a smějou se. Jak jen měla chuť rozdrápat jejich výsměšné tváře. Jediné co jí v tom bránilo byla mříž a páni s dlouhými biči v ruce. Jejich zásah bolel, to si pamatovala moc dobře, a proto se nikdy nikdo nepokusil jim vzdorovat. Byli to páni, oni měli vždy pravdu, i když jí neměli. Musela je poslouchat, ať chtěla, nebo ne. Bez jediného zavrčení je musela poslouchat a předvádět se v kruhové místnosti z barevných látek, kde bylo růžových obličejů ještě více a stejně tak i hluku. Každý den to samé. To byl celý její život, ale snila o něčem jiném. Zbožňovala příběhy o přírodě, které jí vyprávěl starý hnědý vlk z vedlejší klece. Jmenoval se Thanes a zdraví měl dosti chatrné. Říkával, že jen vzpomínky na svobodu ho stále drží naživu a že doufá, že se tam jednou vrátí. Ven. Do lesů, do hor, k potokům, k veverkám, k losům,... Vždy pozorně naslouchala jeho příběhům a snila o tom, že tam jednou bude moci smět. A ty sny jí pomáhaly žít.
Jednou v noci někdo pomalu sundal plachtu z její klece. Akiko byla překvapená a naštvaná, noc byla jediná chvíle, kdy měla soukromí, a oni jí už i to chtějí vzít. Začala vrčet, ale když uviděla cizí laskavý obličej zarazila se. To nebyl nikdo z pánů. Byla zmatená. Pak na ní něčím zamířil a ona ucítila štípnutí v levém boku. Pak se svět začal točit a následně zčernal.
Probudila se a cítila, že jí něco lechtá. Pomalu otevřela oči a pak vyskočila vyděšeně na nohy. Srdce jí tlouklo, jako by mělo prasknout. Rozhlédla se kolem sebe. Žádná klec, žádná plachta. Stála na něčem, v čem poznala podle příběhů Thanese, trávu. Kolem ní byly stromy, květiny, voda. Vše o čem kdy snila. Rozběhla se jak nejrychleji dokázala a radostně si při tom poskakovala. Byla tak unesená, že málem narazila do vysoké pískově zbarvené zdi. Akiko něco začala tušit. Vydala se tedy podél zdi a podezření se jí potvrdilo. Nebyla volná, byla stále v kleci. Sice větší a krásnější, ale stále to byla klec a ona nebyla volná. Samodřejmě, byla to změna a bylo jí dobře, ale ona si přála více. Žádné zdi, svobodu. Nikdo jiný tu nebyl.
A tak žila v té honosné kleci. Každý den jí lidé v zeleném oblečení nosili jídlo. Když chtěla, mohla spát, pít nebo se vykoupat v rybníčku. Ale Akiko byla stále smutná. Jako když člověk nikdy není spokojen s tím co má a chce více, i ona toužila po úplné svobodě. Několikrát se pokoušela zeď přeskočit, ale i když se odrazila nejvíc jak mohla, vždy jí kus zbýval. V dálce cítila různé pachy. Ale byly moc vzdálené a ona je nedokázala zachytit a rozpoznat. Tehdy poprvé poznala svojí magii.
Jednoho chladného rána dostala Akiko nápad. Přišla ke zdi v místech, kde byla nejužší. Několik měsíců pak svou magií vody omílala zeď, dokud se nedostala na druhou stranu. Když se jí tak povedlo, rozeběhla se a ani se neohlédla.
Nějak nikdy nepřemýšlela, co bude jestli se dostane ven. Vždy myslela že je to ráj. Ale opak byl pravdou. Byla zima, byla vyčerpaná a měla hlad. Navíc začalo sněžit. Už byla na pokraji sil, jen ležela v čerstvé bílé pokrývce sněhu. Ani ten dříve neznala. Čekala na svůj konec. Ale místo něj přišel někdo jiný. Než omdlela na vyčerpání ještě nad sebou uviděla ustaraný obličej šedé vlčice. Pak byla zase tma.
Jak to bylo dál? Surin, tak se jmenovala ta vlčice, jí zavedla ke své smečce, která jí ne moc ochotně přijala. Tak Akiko poznala jiné vlky než starého hnědého vlka Thanese. Postupně jí smečka přijala a celkem oblíbila i když Akiko se držela zpátky a raději se zdržovala dále ode smečky. Smečka jí naučila jak lovit, jak ovládat svou magii a všechno ostatní, co bylo potřebné k přežití.
Tato smečka byla velmi opatrná, protože v tomto lese byli teprve krátkou dobu. Tak měl úplně každý ve smečce, až na vlčata a jejich matky, hlídku po dvojicích. Aby byli síly vždy vyrovnané, hlídkoval vždy nejobratnější s nejsilnějším, nejchytřejší s nejagresivnějším,... Tak to vyšlo tak, že na Akiko vyšel Alfa smečky, protože ještě nebyla vůbec zkušená a ne všichni jí plně věřili. Alfa byl velký a mohutný vlk s světle šedou srstí, jehož magií byl oheň. Přes svojí velikost byl i rychlý, ale hlavně byl chytrý. Dokonalý vůdce, který dobře vedl svou smečku. Akiko ho za to obdivovala.
Jednou, při jejich večerní hlídce, jí chvilku před koncem poslal zpět ke smečce se slovy, že už to zvládne sám. Akiko byla překvapená, ale proti slovu Alfa nic neřekla a vrátila se zpět ke smečce. Když pak šla druhá hlídka vůdce vystřídat, Akiko už spala. Probudila jí Surin a byla vyděšená. Zavrčela na Akiko aby za ní rychle běžela. Akiko byla sice překvapená, ale poslechla jí, protože jí nikdy neviděla tak rozrušenou. Běžela za ní do hlubší části lesa až najednou Surin zastavila. Vypadala nervózně a stále větřila. Akiko se jí zeptala, co se děje. Surin zavrtěla hlavou a řekla jí, že byl nalezen Alfa mrtev, roztrhán vlkem, a že z toho byla obviněna Akiko. Při těch slovech se zděsila. Zasáhla jí jak smrt Alfa, tak zaslepenost smečky. Je přece jasné, že by vůdce zabít nedokázala. Někde uvnitř smečky je intrikář, který taká za nitky a ovlivňuje ostatní. Pak obě vlčice ucítily pach přibližujících se vlků. Surin na ní zavrčela aby utekla a když Akiko řekla, že bez ní nepůjde, vrhla se na ní kousla jí. Akiko rychle uskočila a dala se na útěk. Po chvilce za sebou zaslechla štěkot a vrčení a následné známé zakňučení Surin. Poslední zvuk, který od ní slyšela. Na chvilku se zastavila a chtěla se vrátit, ale pak se přemohla a běžela dál. Přes slzy na cestu neviděla. Běžela dlouho a nevnímala únavu. Až nakonec padla do trávy na břehu řeky.
"Tak to je ono. Můj život v kterém mi hrál hlavní roli většinou někdo jiný. " Pomyslela si Akiko. "Od teď to budu já, pro Surin" Vstane jistě na nohy se vztyčenou hlavou, připravená čelit všemu, co jí osud do cesty postaví.










Samael

30. května 2012 v 21:36 | Fire |  Vlci v Silmagii

Samael
1,5 roku
Samec
Oheň
Specální magie: Obrana
Popis
Tuhle magii samael používá jen při fakt hrozném souboji nebo když je v nebezpečí.Když to použije tak mu naroste ohnivé brnění a ochraný kruh. Čímž na něj protivník nemůže. Obranu nepoužívá když bojuje s vlkem - příjde mu to zbabělé. Kdyby, ale někdy narazil např. na vlkodlaka tak to použije. Když tuhle magii použije když je vedle něj nějaký vlk tak je ten vlk v bezpečí v ochraném kruhu.

Zatím žádná
---
---
---
Dovednosti
---

Ochránce



Samael je velmi obětavý vlk. I kdybyste mu tisíckrát řekli, že to nemá dělat, on to stejně udělá, i kdyby ho to stálo život. Na něj se můžete spolehnout kdykoliv a kdekoliv. Toleruje naprosto vše, tedy aspoň někdy. Je to také velmi citlivý vlk, obzvlášť když začnete mluvit o jeho rodině. Hodný je jen na vlky, kteří jsou hodní na něj. Nemá rád, když si někdo myslí, že je lepší než ostatní nebo ubližuje slabším. Je to také velmi klidný a trpělivý vlk, jen tak něco ho nevyvede z míry, ale když se rozzlobí, stojí to za to. Naštvaného . Touží po dobrodružství a poznávání světa, je to takový snílek. Je to společenský vlk má rád kolem sebe ostatní vlky Když se sním, skamarádíte, tak poznáte, že je to hodný vlk, který se drží spíš stranou, není to společenský vlk, má rád spíš samotu. Alfy a vlky na vyšších postaveních než je on respektuje. Je také velice ochotný. Příteli v nouzi pomůže, i kdyby měl jít na konec světa. Miluje vodu, která mu poskytuje ochranu a bezpečí. Dokázal by se v ní ráchat celý den, dokonce mu nevadí ani promočený kožich, právě naopak, miluje, když má promočený kožich. Pokud je zamilovaný, udělá pro svou milou, cokoliv si řekne. Své partnerce je oddaný a hýčká ji. Je také hodně háklivý, když jeho partnerku držíte mezi zuby. To se pak z tichého vlka, stane samotný satan. Pokud se mu něco nelíbí,tak se někdy ozve někdy ne. Záleží o co jde. Pokud je v oblasti společně s ním nějaký ukecaný vlk, který ho nepustí ke slovu, vypne se mu mozek a nevnímá okolí. Zapne ho, až když si myslí, že dotyčný vlk přestal. Také je veliký pozitivista. Všechno pro něj musí vyjít v dobrém. Nemá rád, když někoho předem odsuzují, aniž by ho pořádně znali. Také nemá rád, takové ty snobi a vytahovače. Právě naopak. Má rád milé, optimistické vlky, avšak nepohrdne ani zlomyslnými či agresivními vlky. Pro něj jsou si všichni rovni, nad nikoho se nepovyšuje. Je také velmi cílevědomý a ve smečce se snaží dosáhnout co nejlepších výsledků. Když se s Nalem s kamarádíte tak poznáte že je dost přátelský věřte bude si svých dobrých kamarádů.

Narodil jsem jsem se na podzim.. První na svět přijdu já. Jako další následuje Luna, Jesi a nakonec i Jery. Všichni se nejdřív k sobě tulíme a následně pak bojujeme o lahodnou bílou tekutinu, které se říká mléko. Byli jsme malý, bezbranní a přece roztomilý. Rodiče z nás měli radost, hlavně matka byla štěstím bez sebe. Narodili jsme se alfám, a tak se na nás vlci ze smečky chodili snad každý den koukat. Měli jsme naši pečovatelku, která mámu zastupovala vždy, když musela nutně jít na lov. S matkou a otcem jsem měl výborný stav, otec ze mě chtěl dokonce udělat svého nástupce a se sourozenci jsem se ani nestihl poznat. Jednoho rána jsem se ale probudil brzy. Vykouknul jsem z jeskyně, a co nevidím. Kolem mě byla bílá peřina. Nejdřív jsem se lekl a zavolal mou mámu, ale ta jen přiběhla a řekla, že je to součást zimy. Nejdřív jsem se divil. Zima? Ta musí být zajímavá, pak jsem se rozeběhl z jeskyně a hupsnul do té zajímavé věci, kterou matka pojmenovala sníh. Chvíli jsem tam jen skákal a dováděl, pak jsem toho ovšem nechal, jelikož mi začala být zima a vrátil jsem se zpátky do jeskyně. Nakonec jsem se schoulil k ostatním a dřív než mi matka stačila vyhubovat, tak jsem tvrdě usnul. První týdny mého života jsou naprosto normální. Prožívám je skoro jako každé vlče. Rostu, sílím, přebývám na váze, ale na jednu věc si pamatuji nejvíc, protože se usadila hluboko v mém srdci. Bylo to, když jsem měl asi 5 měsíců, navštívila nás nepřátelská smečka a chtěla získat všechno naše jídlo jen pro sebe. Byly to nejlepší vlčí stopaři, co jsem kdy viděl. Můj otec je chtěl zastavit, a tak svolal jedním zavytím všechny obyvatele smečky, Všichni ze smečky se postavili do jedné řady a oni do té druhé. My jako vlčata a ještě vlčata ostatních společně s matkami jsme byli vzadu. Moc jsem se bál a myslím že v tu chvíli i mí sourozenci. Všichni vydávali takový zvuk, jakoby něco rachtalo. Později jsem zjistil že na sebe vrčeli. Pak se do sebe pustili a všichni se rvaly. Bylo tu moc hodně takové červené barvy-krve. Nakonec jeden vlk přišel i k nám. Přišel ke mně zavrčel a roztrhl mi pravé ucho. Zakňučel jsem.Máma se přede mně stoupla a začala na toho cizího vlka vrčet ale ten vlka na ní zaútočil naštěstí náš otec přiběhl a zachránil jí. Já a moji sourozenci s matkou jsme utíkali co to šlo a nakonec jsme našly úkryt v blízké jeskyni. Po dlouhé chvíli kdy jsme se uklidňovali jsme pak šly zpátky. Všude byli jen mrtví vlci. Máma nás vzala pryč.Asi po hodině cesty jsme byli unavení tak jsme zastavili abychom si odpočinuli. řekla nám. Byl jsem zmatený.Byl to pro nás šok ,že Mrazík, Snížek, Sněženka a Kalamita nejsou naši sourozenci. .Od té chvíle jsem chtěl najít Vločku. Ale byli jsme tak unavený že jsme hned usnuli. Hned druhý den jsem vyrazily časně ráno.. Uběhlo docela dost let od té doby a matka nakonec umřela na stáří. Já a mí sourozenci jsme se vydali nejdřív stejnou cestou, ale nakonec jsme se rozdělili. Každého lákalo něco jiného. Já jsem šel do hor, ale nebyla tam žádná smečka, tak jsem musel jít dál. Šel jsem hodně dlouho. Samou únavou únavou jsem jednou došel do tmavého lesa Připadal mi jako normální les.Došel jsem na jednu mýtinu. Řekl jsem si že si trochu odpočinu ,tak jsem si lehl do měkkého mechu.Ale najednou něco prasknulo v křoví. Poznal jsme že je to cizí vlk ,a že je šedý ,i když jsem si nebyl jistý protože ten vlk byl ve stínu a já ne něj pořádně neviděl. Šedý vlk opatrně našlapoval, když tu se hustým lesem ozval výstřel. Vlk zvednul rychle hlavu a nastražil uši. Pak se zase začal koukat na mně ,jeho oči se koukaly do mích.. Já jsem si rychle stoupnul a sledoval šedého vlka.Šedý vlk hleděl před sebe,přímo na mně. Koukal se mi přímo do očí. Najednou se mi zdálo že se mi naboural do hlavy. A mně se začal přehrávat celý život: Jak jsem se narodil ,jak jsem se dozvěděl o mích nevlastních sestrách a bratrech.Zavřel jsem oči a pokusil se to nějak odbourat ,ale nešlo to. Náhle to přestalo. Jsi v pořádku?ozval se šedý vlk. Jsem ,a kdo jsi? zeptal jsem se. Jsem Confido , a ty jsi zřejmě Samael. řekl mi. Jo jsem ,a co po mně vůbec chceš?! Zeptal jsem se trochu naštvaně. Jenom hledám přítele kterým by se mnou cestoval ,a ty mi příjdeš jako dobrý parťák. Odpověděl mi Confido. Aha , Já taky hledám parťáka. Odpověděl jsem už v klidu. Nechtěl by jsi se kamarádit? Zeptal se mně Confido. Jo jasně. Odpověděl jsem Confidovi. A od té chvíle staly jsme se dobrými přáteli a cestovali jsme spolu.Také si vzpomínám, jak jsem spolu Confidem objevil svou magii. Bylo pozdě k večeru a my jsme dorazili velkému jezeru. Měl jsem velkou žízeň a tak jsem se šel napít k vodě. A Confido si šel lehnout pod strom. Když jsem k té vodě došel tak byla ledová a mělká. V té vodě jsem se cítil bezpečně. Ale nevěděli jsme ani tušení že jsme na území, které patřilo jedné smečce, šli jsem dál do lesa. Ten les byl temný a trochu strašidelný. Ale mi jsme si toho nevšímali. Našli jsme nějaký strom a usnuli.Čas ubíhal jako voda v řece a s Confidem jsme byli jako bratři. Potkalo nás hodně rvaček ,ale taky hodně srandy. Jednou jsme se probudil časně ráno Confido. Měl jsem žízeň ,a tak jsem se šel napít. Voda bylo ledová ,ale dala se pít ,a to pro mně bylo hlavní. Když jsem se napil tak jsem se rozhodl jít zpátky. Když jsem došel ke Confidovi tak pořád ještě spal tak jsem se ho rozhodl probudit. Zpočátku byl naštvaný ,ale pak jsme se oba začali začali smát. Bylo to super být se svým přítelem. Pak jsme šli zase dál. Ale čas plynul a jednou jsme se rozhodli že každý půjde svojí cestou. A tak další měsíce jsem šel sám.


Cinereo

30. května 2012 v 21:18 | Fire |  Vlci v Silmagii

Cinereo
2,5
Samec
Země
Nemá a nechce
jména a své sourozence nechce zmiňovat
Samotář
Nechce,nemá je rád
Dovednosti
síla: 8
lov: 6
vytrvalost: 2
rychlost: 4
Ochránce


Jsem cholerik který má svou cestu a cíle. Neread se vzdávám bez boje, nebo aniž bych to vyzkoušel, protože pro mě platí "NIC NENÍ NEMOŽNÉ!". Beru každého vlka jako svého soupeře a na to jsem velmi háklivý. Nesnášim vlky co se vytahují za každou mini jizvu z boje já se taky nechlubim svým zbarvením. Mám i dobré stránky, jsem společenský a spíše klidný vlk který hned vybouchne po každém šlápnutí na ocas, tedy pokud se mi omluvíte. Nejsem takový že všechno řešit bojem to raději budu diskutovat. Rád také pomáhám ať je to s vyučováním magie, tedy pokud ji mám také. A jsem spíše samotář, vlastně jenom v noci když vyju na měsíc, protože jestli mě při vytí vyrušíte tak si mě nepřejte! Ale jinak jsem přátelský někdy zábavný a hlavně jsem upovídaný tak se nedivte že tu svoji tlamu někdy nezavřu, ke všemu mám poznámky a kometáře, tak vám rovnou říkám ať se z toho někdy neurazíte protože občas říkám co si myslím. Tohle o mě není vše, jsem tajemný a to i tím že nikdo nezná mé jméno, ale všichni si myslí že mé jméno je Cinereo. Nesvěřuji své pocity a myšlenky každému, na to nejsem stavěný.


Pustá noc, 14.12 uprostřed noci. Tam kde by se nejméně čekalo, ve smečce de Coloneso se narodila vlčata. Nečekalo se to tím že smečka byla proklata, ano správně, byla proklata. Čtyři dlouhé roky se nenarodilo ani jedno vlče a ani jeden vlk nezemřel i na ta největší, smrtelná zranění. Alfa pár, drsný, spravedlivý a přísný samec Conrad a jeho pravý opak Celsy, tedy milá alfa vlčice. Oni tyto vlčata počali, zmizelo tím prokletí smečky. Ale už k vlčatům. Narodili se čtyři. Nejstarš, to byla uhlově černá samička Colia, pak přišel ten nepojmenovaný, ani už není známo proč neměl jméno, ale možná to bylo proto že byl malý, dále ten veliký, tedy zlatavý vlk Conter a strakatý usmívající se prcek Cirie. Colia, Conter, Cirie a ten nepojmenovaný. Neměl jméno do té doby ež se poprve postavil na nohy. To bylo o pět dní později než jeho sourozenci. Matka mu potají říkala Mo. Bylo to i první slovo které ve svém životě uslyšel, Mo. V těch dvou týdnech co vlčata chodila až na Moa se už od toho útlého věku učila přežít a Conter už i lovit hlodavce. Conterovi to náramně šlo, Cirie byla ta hyperaktivní která se na nic nedokázala soustředit a Colia byla mazínkm jedné vlčice s postavením kappa a híčkala si ji, s čímž i její otec souhlasil, takže se věnoval pouze Conterovi. Mo vyrůstal s matkou, Conter s otcem, Colia s jednou vlčicí a Cirie si vystačila vždy sama s jejími imaginárními přáteli. Když trochu přeskočíme do ednoho roku vlčecího života byl už Conter vysoký jako jeho otec a to Conrad byl dosti vysoký, z Contera se stal obr. Cirie si stále vystačovala sama, ale s občastným přátelstvím jejího dědečka. Colia byla neustále s tou vlčicí která ji učila porozumnění přírodě a Mo...Mo byl takový neoblíbený ve smečce a nikdo si ho nevšímal. Když se vrátíme k tomu prokletí tak při narození vlčat bylo jejich matce už 7 let... A to bylo už moc, na stáří podlehla. Smutek zachvátil smečkou, ale Conrad si zachoval chladnou hlavu a jeho partnerkou a novou matkou jeho vlčat se stala jedna Gamma vlčice. Moa si už nikdo nevšímal. On si začal vyrůstat sám. Pak přišlanoc kdy bylo vlčatům rok. projevila se jim jejich magie, ta magie byla živlů, tudíž ohně, vody země i vzduchu. Conter samozřejmě jako nejsilnější dostal nejnebezpeční magii po otci, oheň, Cirie dostala vzduch a Colia vodu, tudíž na Moa vyšla země. Contera slova byla jenom tato na tu magii. "Jako samčí magii beru oheň a vodu, ostatní jsou samičí živly!" Ale takto to ve smečce bylo i rozdělené. Mo byl přehlížený a nechtěný. Chtěl odejít a také tak udělal. V noci se vykrádal z jeskyně, ale spatřil svého otce sedícího na okraji jeskyně. Přistoupil k němu a posadil se vedle něho, Mo už také svého otce značně dorůstal, Mo taky nebyl trpaslík. Otec neodvrátil zrak a pověděl. "Vždycky jsi byl nejmenší, nejslabší, ale tvé srdce bylo, je a bude největší, nejodvážnější a otevřené novým věcem...." Mo se nedomáhal slov, ale otcova slova si vyril do paměti a šel bezeslov pryč od smečky....A jeho otec s tim nic nedělal. Toulal se pouze týden a narazil při jedné bouři na jeskyni. Ukryl se do ni, ale jeskyně nebyla prázdná, už z venku vypadala tajemně a nebezpečně. Najednou se v ni rozhořel plamen. otočil se a spatřil uhlově černého vlka s jantarovými oči v okrajích fialové. Vlk jen řekl. "Jsem Colones, strážce smečky, té smečky..." Jenom podle jména ho poznal z pověstí smečky. Bájný vlk co žil jako první an území Colonesů a pak se vypařil. Jeho drápy svítili jantarovou barvou a špičky tlap měl překrásně fialové. Pozoruje smečku už od pradávna a Moovi nabídl vyučení v síle, rychlosti a vytrvalosti. Mo souhlasil a začal učením. Trvalo mu to dlouhý rok, ale začal umění ovládat, proto je silnější než vlci jeho věku. Měl přísnou výchovu a ta se vyplatila. Colon ho po roce nechal jít povině svojí cestou dál a také mu pověděl jednu větu. "Nezáleží na to s čím si přišel, ale s čím odcházíš..." Také se mu tato věta zaryla do paměti. Šel svoji cestou a cestou trénoval, nevynechalo mu to na škrábancích, jizvách a pohmožděninách, ale to k tréninku patří.

zajímavosti:
Mo si nenechá nikým říkat jeho jménem, nechává si říkat jenom oslovení "šedý" Neboli Cinereo. Svoje jméno nikomu nesvěřil a to ani dokonce jeho otec, sourozenci a nikdo ze smečky neví jak se jmenuje, byl pro ně bezejmený. O jeho jméně ví jenom on a jeho matka která je už po smrti. Dále je o několik centimetrů vyšší než ostatní vlci, jelikož má dlouhé nohy, ale má kratší ocas. Jeho patron, fénix země se skrývá v jizvě na jeho stehně, jizva často "vybruje" když je cinereo nervózní a nebo v bojové pozici.


Rain

29. května 2012 v 16:43 Vlci v Silmagii

Rain
13.6. 2009
Samice
Oheň
Mauricius

Alfa
Březí, datum narození 16.6 2012

Dovednosti
---
Ochránce



Jsem nepředvídatelná a divoká vlčice, která nezná slovo 'Ne', do všeho se vrhá po hlavě a ráda si střílí z ostatnéch. Ráda se peru a rvu, jiní ze mě mají respekt, a pokud ne, nedělá mi problém si jej získat. Dokážu být však i rozumná a rozhodovat. Sice je to poněkud 'tvrdší styl' ale nikdy se se mnou vlci nemusí bát, že by se se mnou dostali kvůli Mě do potíží. Beru svoje povinnosti vážně, i když se tak nemusí na první pohled zdát... Avšak když jsem sama, ráda se vrátím do dětských let a blbnu v kvítí či si hraji se svoji magií, kterou je oheň. Ale tuto svoji hravou stránku tajím, a to z důvodu, abych neztratila před ostatními to, že ze mě cítí respekt budící vlčici.
Ráda jen jen tak polehávám v samotě u vody, či vysedávám na skále a pozoruji západ slunce... Jsem věrná své smečce, rodině, přátelům a samozřejmě partnerovi.



(Doplním...)


SkayLeen

29. května 2012 v 16:21 | SkayLeen

SkayLeen
3
Samice
Vzduch
Fire
---
Alfa
---
Dovednosti
Rychlost:
6
Síla: 4
Vytrvalost: 6
Lov: 4
Ochránce


---

---



Vlci v Silmagii

29. května 2012 v 16:15 | Fire a SkayLeen |  Vlci v Silmagii





















NEPŘÁTELÉ

28. května 2012 v 19:02 | Fire |  Svět Silmagie
! Vlci pozor !
Jméno nepřítele: Vlkodlak
Max. počet vlkodlaků ve smečce: 16
Nebezpečí: Velmi vysoké (Pro vlčata mají ale dosti velký cit,takže vlčata nezabijí)
Místo výskytu: Starý lom
Historie
V Silmagii byl krásný klid a mír.Všichni mihli běhat po světě,jak se jim zlíbilo,mohli
si lovit bez nebezpečí napadení jiných nepřátel.
Ale to se po několika letech změnilo.
Přišli tyto stvůry,které se nazývali Vlkodlaci.
Přišli do Silmagie a nemilosrdně nás začali postupně zabíjet,ničit všechnu naši potravu,přinášeli jen záhubu,žádný užitek.
Ale pak přišla naše záchrana.
Byl to Osud,náš veliký ochránce.
Zahnal vlkodlaky do Starého lomu a tam žijí dodnes.
Ale ještě chodí na naše území pro potravu,která jim na jejich území dosti chybí,takže vlci,pozor na toto území.
!POKUD NĚKDO VKROČÍ NA ÚZEMÍ VLKOLAKŮ,BUDE PŘÍSNĚ POTRESTÁN!





Partnerství

28. května 2012 v 18:22 | Fire a SkayLeen |  Registrace
Partnerství
Takže už jste si vyhledali svou lásku a chcete to vzkázat i ostatním?
Tak to jste tu správně.
Do komentářů napište jen
1) Vy + Partner/ka
Předem Gratulujem!